DAY 195

Aktualizace: 18. lis 2020


Nezdráhám se tvrdit, že Tuen Mun je obecně nevzhledný a co do společenskýho vyžití unylý místo. Na druhou stranu má několik nesporných plusů, kvůli kterým to tu mám často radši, než vyvoněný centrum.


Ty výhody - do Tuen Mun stačí tepláky, žabky a igelitka. Je tu molo, který je každodenně plný rybářů a v zátoce je vzhledem k ukotveným bárkám vždycky na co čučet. V místním parku dělaj lidi divný věci. Většinu oblasti pokrývají cyklostezky. A pokud se člověk prožene lesem z paneláků, za odměnu dostane skutečný lesy, kopce, výhledy a vpravdě divokou přírodu.


Cílem cesty je sice jeden chrám v kopcích, ale vážněji koketujeme taky s představou, že bychom se vydrápali na největší místní horu. Vlastně myslím tuhle horu, co se tyčí v šesti stech metrech a nahoře v mlze z ní trčí vysílač. A ano, to se stane.


Nejdřív ale navštívíme typicky žlutý chrámový komplex, k němuž se váže další z halucinogenních legend. Tahle je o indickým mnichovi, který přes moře cestoval v dřevěným pohárku a když uviděl oblast Tuen Mun, rozhodl se vystavět meditační chrámovou oblast. Od tý doby je známej jako Pui To, tedy "cestující v pohárku". Jaký houbičky museli mýtotvorci žvýkat, to opravdu nevím.


Z terasy je úctyhodný výhled na západní část města, kde se rozpíná jedno z větších obytných sídlišť. Pomalu se učím rozlišovat městský části podle typu budov. No prostě úplně jako doma.


Protože chrám nestačí, pokračujeme výšlapem takzvaně na blind. Na rozcestí potkáme vyzáblého muže ve sportovním dresu a s pudlem v kabelce přes rameno, který nám potvrzuje, že vrchol hory je přímo tou nejstrmější cestou, u které visí výstražné upozornění "na vlastní nebezpečí". Muž nás ujistí, že je to great half hour trail, což se nejeví jako výšlap, u kterýho bych musela být sprostá.

Po hodině a půl dechberoucího drápání prohlásím muže za mrzkýho lháře, který by potřeboval sešlehat. Sem tam mám během cesty chuť se shodit ze svahu, jindy mi krev nahrnutá výhradně do hlavy vyvolává podivný euforický stavy. Rozhodně není nad to šlapat v triku s dlouhým rukávem, v jednom z těch very hot days, uprostřed dusnýho lesního mordoru, s permanentním oplácáváním noh, který ožírají sviňský komáři.


Na druhou stranu, v půli cesty je už vidět zátoka a taky jedno místo doličný. Tak takhle my tu žijem.


Na samotným vrcholu se vítězně poplácáme po zádech a zpoza hustý mlhy na nás nečekaně vykoukne onen vysílač. No nekecej, tak přece jenom! Odteď už navždy při pohledu směrem ke Castle Peak uslyším Honzovo klasický ""Hele, tam sme byli". Jo, já vím, sem tam byla!


Vyhopsat drobnej kopeček k vysílači je po tom všem už čistě za odměnu. Když ho obejdeme, získáme další skvělý výhled na město pod nohama. Tohle vyhlašuju za celkem uspokojivé. Komáry navíc vystřídali motýle, takže úplná floro-faunová radost.


Na druhé straně od sedla fouká. Jako správní výletníci si tu přesto dáme vrcholový sandwich a pivo.


Z další strany skýtá vrchol hory pohled na další částečně autonomní oblast Číny, tedy SAR Shenzen a konkrétně Shenzen Deep Bay. Na moři se ve velkým rozprostírá ústřicový pole, což jak si s potěchou uvědomuju, souvisí s nedalekým Lau Fau Shan, který je na oysters zatížený. Když všechno poznám, může se dolů.


S úlevou dosedáme na Tuen Munské molo a slyším Honzu, jak ukazuje na Castle Peak a říká: "Hele, tam sme byli." Já vím, sem tam teď byla.




GALLERY


4 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 489

DAY 454

DAY 453