DAY 162


Když už jsem dala pekingský 798 Art District, musím zákonitě pokořit i šanghajský M50 Art District. Pro nálož místního umění se vydávám neohroženě pěšky a cesta mě vede podél řeky Suzhou. Protože jedu na cukry a alkohol, v lokálním krámku si ke svačině kupuju flaštičku brandy s grapovým džusem. Slunce pere a jen co odbočím k rozkopaný ulici u staveniště, mám v očích samej písek a na tváři chuchvalce prachu. Do cíle k 50 Moganshan Road vcházím jako velká dáma, což dovrším pořádným lokem ze svý medicíny. Tak. Kde máte to umění?


Komplex je jako přes kopírák to samý co v Pekingu. Tovární budovy a hodně kaváren. U tabule se seznamem galerií však není nic anglicky, takže bez navigace očekávám přibližně 15% úspěšnost. Ambice naštěstí pro dnešek nejsou nikterak cílevědomý. Chci navštívit hlavně galerii ShangArt a Island6. Všechno ostatní budiž bonus.


Nevybíravě vplouvám do první Pata Gallery, kde mě údajně čeká něco ze zásvětí.


V galerii nikdo není, tudíž se na mě vrhne kustodka s vidinou výdeje nahromaděné energie. Její čínská angličtina je natolik nesrozumitelná, že to společně po pár "sorry?" vzdáváme. Jsou tu mramorový sochy zmuchlanin, ve kterých s autorem sdílím zálibu. Akorát... tam, kde pro něho práce končí, pro mě teprve začíná. Víc informací v prostorách galerie nenajdu.


Zabočím do zelený uličky, kde pořád nikdo není. Hned jak proto narazím na první otevřenou galerii, úlevně do ní zaplouvám. Scénář se opakuje. Kustodka z toho, že vidí někoho živýho, oněmní. Vzájemně si vyměníme tupý pohled a ona mě vybídne dál. Sakra, je tu na třicet různých verzí téhož konceptu, který mě přestal bavit asi po pěti vteřinách. Dostávám neodolatelnou nabídku, že si můžu koupit jednu z kopií obrazu se siluetou ženy, co má v sobě vepsaný opakující se text "stop thinking". Tak přemýšlím.


Protože na mě visí pohledem, požádám jí, zda mi k tomu může cokoli říct. Dostávám jenom odpověď "he wants to say that we think to much". Aha. Rozhlídnu se. Zleva obraz s hlavou malýho dítěte, co má v sobě taky vepsáno "stop thinking". Ptám se, jestli jí dává smysl, že by dítě jako nemělo myslet. Pak shlídnu na obraz s hlavou psa, který má v sobě vepsáno totéž. A pak mi dojde, že jsem to asi nedomyslela, teda, že jsem to vlastně asi opravdu zbytečně přemyslela. Ten vloženej vtip mě nakonec docela pobaví.


Další galerie je hned vedle a autor v ní zrovna tvoří jeden ze svých falických objektů. Uvítá mě s úsměvem. Výborně, když se teď otočím, budu vypadat jak nějaká jemnocitná fridiga. Nebo hůř - jako člověk, co nemá rád kontroverzi. Abych se tomu vyhla, důsledně pár minut zírám na fialový penis ve tvaru hroznu. Když myslím, že jsem dokázala uměleckou nadřazenost, se vztyčenou... hlavou jdu dál.


Je to tu, multimediální galerie Island 6. Uvnitř je hravá instalace pláten s digitálním a někdy i zvukovým doprovodem. Přišlo mi to celkem milý, i když po jednom zkouknutí vyčerpaný. No, asi takhle.


Najednou mě přepadne hroznej hlad. Snažím se ho ještě chvíli ignorovat, protože hned vedle Island6 je jiná galerie. Polknu tedy naprázdno a vejdu do místnosti, kde strhne moji pozornost dominantní výklenek, vysypaný hlínou. Vůbec tomu nerozumím. Zakopnu trochu hlíny, aby linie nebyla aspoň tak blbě zarovnaná. Když mám hlad, nejsem v pohodě.


Po vydatným pozdním obědě se vydávám hledat ShanghArt, což se mi po pár desítkách minut bloudění nakonec podaří. Když zjistím, že těžký plechový vrata jsou zavřený, lomcuju s nima tak dlouho, dokud ke mně rozezvučený plech nesvede pohledy těch pár lidí, co si vedle užívají kafe. Musím vypadat jak hysterická artomanka, co odmítá uvěřit, že je galerie zavřená. Jdu pryč, jakože nadobro.


Protože nejsem tak daleko od nejznámějšího chrámu Jade Buddha Temple, je mojí povinností se tam vydat. Společně s návštěnou skylinu zvaný Bund, uměleckou senzací M50, francouzskou čtvrtí města, Yu Yuan Garden, People´s Square a City God Temple, to je vlastně pomalu všechno, co Lonely Planet k úvodu do Šanghaje doporučuje. Tak jdu na to.


Zaplatím vstup a ocitnu se na nádvoří chrámu. A v tom mžiku mi dochází, jak moc mě ty chrámy už unavují. Rezignovaně si sednu na chodník a čumím. Chrám je to ošklivej, protože je v rekonstrukci. Vedle svatyň jsou plechový můstky a kontejnery se sutí, uvnitř komplexu zeje obrovská díra namísto hlavní haly. Ani se neobtěžuju hledáním Jade Buddha. Rozkladnou náladičku sladím s pohledem na obří bagřiště uvnitř nejslavnějšího chrámu Šanghaje. To mi ale měli kluci u pokladny říct, že to tady není úplně zenový.


Dobrý ale je, že teď můžu jí pokojně domů. Pro dnešek už tý kultury zase stačilo. A co se budu přetvařovat, nejlepší ze dne je stejně vždycky vychlazená cola z ledničky!




GALLERY


1 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 161

DAY 160

FOLLOW