DAY 145

Aktualizace: 18. lis 2020


Po dlouhý době společná sobota. Vyrážíme do distriktu Yuen Long, co se rozprostírá na severozápadě pevniny. Je apríl a počasí začíná připomínat vrcholný, skoro rekordní letní teploty. Bílý čelo zaparkuju v křoví a čekám na autobus. Jen doufám, že na mě Honza houkne, až pojede K51. Apríl má totiž zlomyslně rád.


Dalo by se říct, že do Yuen Long dorazilo 21. století jen způlky. Alespoň z autobusovýho okýnka to vypadá, že do nejbohatšího regionu se zrovna neženeme. Lidi tu jezdí na kole, stavby se na sebe tolik nemačkaj a vchod do vesnice je obstaraný klasickými vstupními branami. Samotná vesnice Ping Shan, začátek naší heritage trail, vypadá ale malebně.


Na náměstí se pozdravím s místním děckem na káře a můžeme začít přetáčet čas.


Vesnici Ping Shan kdysi vládla slavná čínská dynastie Tang, takže většina památek tu stojí na jejich počest. Jednou z nich je pochopitelně ancestrall hall, klasická pamětní síň předků, bla, bla..


Začíná se ve mě usazovat dotěrný pocit, že všechno vim, všechno znám, a tak si preventivně dohledám nějakou novinku týkající zvyklostí s tímto místem spojených. Zjišťuju tak, že například svatební ceremonie, při níž bývala žena tradičně předávána do rodiny manžela, musely proběhnout za uctění ženichových předků a pětinásobnýho poklonu, tj. snoubenci se museli 1) poklonit nebi, 2) zemi, 3) předkům, 4) rodičům a 5) sami sobě. A to dělali přímo tady, kde si Honza samou nudou kouše nehty.


Další pochod vesnicí nás vede skrze starý cihlový příbytky. Když si člověk odmyslí věžák, moped a Honzu, je to jak klasická čínská vesnice. Procházet jejími uličkami je záležitostí lidí na míru 90-60-90 a v duchu minulosti to v nich páchne močí. Kanalizační systém mají asi pořád ze století starýho Tanga.


Dál se dostáváme k dochovaný tangský "walled village". Konkrétně Sheung Cheung Wai, jejíž ozdění vzniklo v reakci na pirátský výpady, který byly pro Hong Kong (a New Territories obzvlášt) klasickou hrozbou. Projdeme její symetricky řešený půdorys a skončíme ve studovně, která kdysi sloužila jako veřejná škola. A ta měla modlitebnu, skvostný nádvoří a kuchyňku, v níž se určitě musely podávat ústřice.


Totiž, k malý rybářský vesnici La Fau Shan je to jen chvíli a jedná se o vyhlášenou ústřičnou farmu celýho distriktu. Jakmile se přebrodíme přes matračky, židle, zrezivělý kanistry a kopce plastů, dostaneme se k podmáčenýmu pobřežního cípu, plnýho ústřicovejch lastur. Je to tu hotový ústřicový pohřebiště. S každým krokem člověk rozkřápne minimálně jednu dvě lastury. Co krok, to křup. Tak jednu oslavnou?


Bohužel, ústřicovej boom je ale v oblasti momemntálně na ústupu. Voda je tu totiž kvůli továrnímu provozu znečištěná a místní nechtějí ústřice s benzínem. Nicméně tradiční odchyt za sebou zanechal zjevný stopy. Balím obří lasturu jako suvenýr a pádíme k Deep Bay, abychom stihli odladit nejlepší místo k pozorování údajně luxusního západu.


A vůbec nejlepší zastávka nás čeká nakonec. Při odlivu tu totiž pobřeží utíká hluboko do moře a zrcadlí se v bahně. Prostě pěkný.





GALLERY



3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW