DAY 117


Důležitý je poznat svoje okolí, že? A nejlíp se to dělá na kole, že? Nojo. Nojo furt!

Honza mě donutí nasednout na kolo a vydat se po hlavním tahu Castle Peak Road směrem na Sham Tseng. Nesnáším jízdu v provozu a navíc mám podhuštěný přední kolo, takže jsem plná neurotických představ. Vede ta, jak mi při rychlý jízdě praskne duše, já zazmatkuju, řidítka strhnu do pruhu s autobusy a žvejkne mě 52X, jedoucí do Sham Tseng.


Ale šlapu a dá se to přežít. Po nervózní jízdě na chodníčku, užším než moje rozpřažený paže, podjíždíme most a najedeme na panoramatickou cyklostezku. Ocitáme se u příjemný pobřežní cesty, takže se mi zklidní tep a začne mi být jedno, že nás právě míjí druhá 52x.


U pobřeží se rybaří a odpočívá.


Cesta podél poobřeží je plná mol, ze kterých vyplouvají malý rybářský bárky a taky nenápadných vchodů na pláž s grily. Na koupání bych to tu ale vzhledem k velkýmu lodnímu provozu neviděla, protože co je setkání s kontejnerovou dopravní lodí oproti setkání s 52x.


Blížíme se k Tsing Ma Bridge, svýho času druhýmu nejdelšímu mostu na světě. Tedy, k mostu, jehože jednotlivý díly mezi stabilizačními věžmi bývaly druhý nejdelší na světě. Ehm. Teď už si chudák Tsing Ma drží jen 11. příčku.


Jak jsme našlápnutí, přejíždíme Sham Tseng a dostáváme se až k místu s názvem Airport Core Programme Exhibition Centre. Jeho účelem je představit projekt převedení letecký dopravy z původního letiště ve městě (Kai Tak) na Hong Kong International Airport na Lantau Island. A když už jsem začala s těmi žebříčky, tak tenhle projekt je v Guinesově knize rekordů vedený jako vůbec nejdražší letecký projekt na světě. Ha.


Když se dostatečně pokocháme mořem, spustíme se zpátky k cílovému Sham Tseng, kde Honza rozpoznává známou vůni. Má pravdu, cítí pekárny Garden Company Limited, od kterých kupujeme toastový chleby. Výhoda týhle značky je, že se nám vejde do topinkovače, nevýhoda je jejich nasládlost. V osobním pořadníku to dneska vidím na 3.příčku mezi chleby.


Při vjezdu do města si pak říkám, co to mají na kruháči za úchylnou sochu husy!?


Přichází hlad a já navrhuju návštěvu Yue Kee Restaurant, o níž se chybně domnívám, že jde o lokální jídelnu s přeplněnými plastovými stoly. Mýlím se, ale díky hodnocení 8,7 jsem ochotná zariskovat, že to možná bude rybí restaurace. Když dorazíme k výloze s vysmátou husou, modrej drátek se napojí na... druhej drátek a já cvaknu. O této husí restauraci se kritici vyjadřují takto: The best authentic roasted goose in Hong Kong. Fajn, když byla Pekingská kachna, na řadě je tradiční Hongkongská husa.


Na dětským hřišti zaparkujeme kola a já se zařazuju do fronty. Na panelu nad vchodovými dveřmi sjíždím cedulky - Michellin 2011, Michellin 2012, Michellin 2013, Michellin 2014,15,16. Honzó, máš s sebou kartu?


Vyvolávací systém je sofistikovaný a paní řídí stolovací pořádek pomocí dvou monitorů. S náma ale mluvit nechce, takže dostáváme lísteček a necháme ji, ať se dál věnuje organizačnímu schématu a vyvolávání mikrofonem.


Uvnitř restaurace je několik místností. V předsálí se nás s rutinní obratností ujme jeden ze zaměstnanců, který nerozumí ani "hi", takže nás přehodí na ženu, která nemůže z blonďatýho Honzi spustit oči. Na naše "hi" nám bryskně doporučí čtvrtku husy s rýží. Fajn.

Je to skvětlý! Šťavnatý a mastný tak, že až mě bude Honza v budoucnu zase nutit na kolo, chci skončit tady.


Při odchodu dostane Honza ještě special treatment - žena ho provede kuchyní a ukáže mu kádě s husama. Chlubí se, že tohle je jedna z mála restaurací, která má licenci na užívání pecí na dřevěné uhlí a že opečení husy trvá v létě přibližně hodinu.


No, prostě nejlepší husa v Hong Kongu.





GALLERY


1 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW