DAY 101

Aktualizace: 8. lis 2020


Krásnej den, jako stvořenej pro návštěvu Hong Kong Heritage Museum. Se svou novou známou Kanny, první čistokrevnou hongkongžanku svýho rodu, se sejdeme v parku Sha Tin. Kanny přiznává, že toho o místní historii moc neví, takže supr. Můžeme si notovat nad první společnou věcí, protože já bych ve hře Česko - otázky a odpovědi, taky drtivý vítězství nejspíš nezajistila. Společnost doplňuje ještě Kannina sousedka Serena, Italka, takže supr skvělý. Druhá společná věc je pochopitelně na světě a já od první minuty doufám, že to skončí vínem. Nebo dvěma. Nebo prostě, že to bude den jako víno.


Muzeum toho nenabízí mnoho, navíc převážná část se zabývá legendárním Bruce Lee. Dál je tu malovaná keramika, porcelán, pár maleb a rekonstruovaný prostředí kantonský opery, což je důvod, proč jsem sem vlastně chtěla jít. Je nicméně zvláštní, že projdeme keramiku, porcelán, pár maleb a Bruce Lee, ale na operu zapomenu. A nikoli proto, že už bylo Primitivo.


Takže, legenda Bruce Lee. Kanny samozřejmě potvrzuje, že Bruce je pro místní lidi symbolem splněnýho americkýho (nebo teda čínskýho) snu. Mladík, co to dotáhl do Hollywoodu, je bezpochyby nejslavnější Hongkonžan. Bez diskuze. Jo, chudák malej Charles Kao, jedinej Nobelovou cenou oceněnej Honkonžan. Možná, kdyby se místo fyziky věnoval raději kung-fu, mohl to někam dotáhnout. Styl tygra je prostě vždycky populárnější, než aplikace optických vláken. Však koho zajímá přenášení světla, když může sledovat, jak lze někoho elegantními chvaty skopat do kuličky?


Kromě toho, že si na výstavě může člověk prohlídnout i Brucovi spodky a ikonickou žlutou teplákovku z filmu Game of Dead, je to prostě klasická wall of fame. Je plná plakátů, vystavených nunchak nebo mlátícího tréninkovýho válečku. Tak už si můžu jít hrát ven?


Shatinský park vede podél řeky Shing Mun, která si sem našla cestu až ze severního rezervoáru Plover Cove. Hned z jeho kraje narážíme na skupinku dam, co oslavují hezký den karaoke zpěvem a tancem. Kanny říká, že většina písniček, které k hromadným tancům slouží, jsou veskrze pozitivní a oslavují život. Tak na to bych si ťukla.


Dojdeme k Sand Martin Bridge, kterej se bez bambusovýho lešení a za večerního osvětlení zpravidla pěkně vyjímá. Most ze slušnosti přejdeme na druhou stranu, pokocháme se detaily, přejdeme ho nazpět se a já už to prostě nevydržím. Čas na drink?


Protože jsou teprve 3h odpoledne, netroufám si při společným nákupu odskočit pro sedmičku červenýho, ale beru jedno nevinné, chlazené pivo. Dámy mě ještě neznají, nechci je tedy vyplašit. Sedáme si do parku a najednou si všimnu, že jsem si u Kanny asi vynutila přítomnost v jejím nadcházejícím plánu. Společně tedy vyrazíme na jakousi přednášku na Chinese University, na který sedí její novej přítel. Na cizí rande jsem se pozvala opravdu poprvý.


Je to myslím o obchodní strategii Číňanů v Egyptě, někdy těsně po skončení egyptskýho jara. Nebudu lhát, za mě by to stačilo zkomprimovat do dvacetiminutového TedX talku.


Den nakonec zakončíme uměřeně v 8h večer a s přítelem od Kanny i jeho kolegyní (tutory na Univerzitě), si dáme večeři na Shatinském náměstí. Trochu popijeme a pokecáme. No a pak se zase přistihnu, že jsem se asi nejšpíš vnutila na nedělní hike mezi jedenáct naprosto cizích lidí. Takže ahoj, já jsem Kristýna. Budeme kamarádi?




GALLERY


1 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW