DAY 077

Aktualizace: 4. pro 2020


Poslední neděle před vypuknutím oslav Novýho Čínskýho roku a my máme v plánu vyrazit na megalomanský Fair Market ve Victoria Park. Vzhledem k tomu, že Nový rok je vlastně oslavou jara, je květinová mánie nevyhnutelná. Navíc, ruku na srdce, kdo sám si na jaře potajmu nezašišlá nad tím, jak ta třešeň krásně kvete? Jo, to sem si mohla myslet.


Trochu při tom plánování ovšem nedomýšlíme, že neděle tu patří Filipínkám a ostatním pomocnicím v domácnosti, tzv. helpers, které svůj volný den tráví hromadným obsazováním veřejných prostranství. Cestou k parku tak z nadchodu pozorujeme jedno z těch větších hnízd, kdy si holky usazený na igeliťáku nebo kartonu společně rozpráví, ládujou se jídlem, lakujou si nehty, zaplítaj vlasy nebo telefonují. Odpozorovala jsem, že hodně populární jsou tu takzvaný "mlčící hovory", kdy si spolu dotyční telefonují, resp. skypují, ale vlastně nic neříkají, nekoukají na sebe a nebo dokonce spí (asi unlimited data). Je to takový způsob, jak toho druhýho - obvykle rodinu, co trčí na Filipínách - zpřítomnit v každodenních rituálech toho prvního.


Postup je přibližně takovej, že zavoláš svýmu klukovi, dáte face call a ty ho pak v ruce podél těla neseš, aby koukal, kudy chodíš nebo co se děje okolo. Hodně speciální a oblíbený je tu pak naznačený formát tzv. "usínacích hovorů", kdy si jeden dá ruku s telefonem před sebe a společně se snažíte usnout nebo podřimovat. Jako, já tomu stesku z odloučení samozřejmě rozumím, ale když při cestě domů na telefonu svý sousedky v autobuse sleduju, jak v posteli leží a usíná úplně cizí nahatej a chlupatej chlap, cítím se mírně nesvá. Tak teda asi dobrou noc, Nathaniel (nejoblíbenější Filipínský jmeno, 2015).


Jinak, když ještě rozvedu ty nedělní pikniky, tak mi nějak nejde na mysl, že ačkoli je HK plný krásných míst, zahrad a parků (o to ideálnější, že je v tuhle roční dobu fakt příjemný počasí), tak si holky se zvláštní zvrácenou strategií vybírají ty nejvíc nevzhledný, zašpiněný a depresivní místa, kde se rozhodnou trávit svůj den. Obzvlášť oblíbený jsou nadchody nad rušnejma třídama, vnitřky betonových ostrůvků uvnitř kruhových objezdů a temný místa pod mosty. Tak já nevím, dává to nějaký smysl?


Vstupujeme do Victoria Park a je mi okamžitě jasný, že půjde o zdraví. Fůra lidí, kteří jsou od mala zvyklí se mačkat, okupují park kam dohlídnu. Moje tendence se omlouvat pokaždý, když někomu šlápnu na patu nebo mu narvu větvičku stromku do oka, je pryč.


Celkovej dojem z Victoria Parku bohužel nemám, protože je zastavěnej stánkama, ale místní sem chodívají ráno cvičit tai chi, je tu veřejnej bazén, běžecká dráha a hřiště. Tak příště (blbej rým jedna).


A teď jeden kulturní drb. Socha královny Victorie, která stojí u vchodu, se těsně před předáním HK pod Čínu roku 1996 stala předmětem revolty pro-čínskýho umělce Pun Sing-lui, který královně kladivem urazil nos a pomaloval jí nohy na červeno (teď je namočená v příslušnosti k rudý Číně). Vtipný ale je, že pomaloval jenom nohy, protože byl tak malej, že výš nedosáhl. Z toho plyne, že umělečtí aktivisti a revolucionáři musí měřit víc než 150cm.


U stánku s narcisky se dozvídám, že je market otevřen non-stop, tudíž považujeme za zdraví bezpečnější, zkusit to až navečer (logika nepracující ženy). Mezitím se vydáme do Taikoo, což je čistě rezidenční oblast, neboť když se snažím najít jakoukoli místní zajímavost nebo smysluplnou, ideálně historicky relevantní informaci, vyhazuje mi vyhledavač pouze nabídky k bydlení. Ne ovšem, že by oprýskaný a ošklivý činžáky, ze kterých visí prádlo a minimálně jedna bedna s klimatizací, nevyjadřuje historicky relevantní informaci.


Totiž, s tím bydlením to má Hong Kong dost komplikovaný. Bydlení je tu jedno z nejmíň dostupných na světě výše nájemnýho, neúměrná bytový úrovni, se šplhá třeba na 90% platu. Proto nebývá výjimkou, že tu lidi bydlí v tzv. coffin appartments, což skutečně věrně připomíná bydlení v rakvích. Fakt: https://www.theguardian.com/cities/gallery/2017/jun/07/boxed-life-inside-hong-kong-coffin-cubicles-cage-homes-in-pictures

Ve filmu Transformers Honzu uhranula scéna, kde se roboti ocitli v prťavý obytný uličce kdesi v Hong Kongu. Tak si tu uličku na internetu našel a jsme tady- jmenuje se Fok Cheong a je fakt super. Ale jinak je to sračka film, to je jasný.


Jedná se opravdu o prťavej vnitroblok, kde to žije klidným tempem. Děti si hrají na betonu a rodiče vysedávají na zídkách před kadeřnictvím. Vlastně, v tomhle omezeným prostoru jsme napočítala pět kadeřnictví, což znamená, že každej druhej obchod je tu vlastně kadeřnictví. Zdá se, že jim tady asi hodně rostou vlasy.


Vnitroblok jepochopitelně plnej selfíčkářů, kteří okupujou tři vystouplý panely a cvakaj si pamětní selfiše (pobobnost s fetišem není čistě náhodná). Ok, chápu, že první fotka se někdy nepovede, druhá není úplně ono a u třetí se už člověk vyvaruje nedostatků z prvních dvou, ale dělat si přibližně 32, na to aby si člověk vzal půl den volna.


Když se setmí, vracíme se zpět do Victoria Park, kde svým vytrvalostním citovým nátlakem na Honzovi vyprosím stodolarovku a jdu to pořádně roztočit na trh s kytkama! Kecám, jsem rozumná, takže beru tulipány, narcisky, jednu neznámou kytku a nazpět dovalím dvacku.


Bez čeho se neobejde žádný pořádný jarní trh s kytkama:

  • větve s kočičkama (50$) - symbol prosperity

  • narcisky v plochých miskách (200$) - symbol štěstí

  • větve a malý stromky třešní (250$) - symbol příslibu novýho života

  • orchideje (nevím, mně se orchideje vlastně moc nelíbí) - symbol plodnosti a hojnosti

  • kumquat trees (při nejlepším 300$) - symbol štěstí


Doma:


Já: "Honzo, není trochu pozdě na to, aby si teďka přesazoval kytky? Udělás tu bordel, tak to nech na zejtra, uděláš to na balkoně."

Honza: "Prosímtě, neboj, já tu bordel neudělám."

Já: "Zabiju tě."





GALLERY


5 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

FOLLOW