DAY 076

Aktualizace: 4. lis 2020


Fakt, že Lonely Planet o západní části ostrova zvané Kennedy Town mlčí, bude pravděpodobně tím, že byla ještě do roku 2014 v zásadě distancovanou lokací - nevedlo k ní metro a žilo si tak trochu mimo, sobě vlastním životem. A to mimo, to mě zajímá. 


Co se týče historie, je Kennedy Town součástí tzv. reclamation programme, což ve zkratce znamená, že ho Briti propojili s centrální částí, dodnes prostě Central, aby se město hezky roz(pro)růstalo. No a tady taky končí všechny tramvajový linky, takže vystupovat.


Přijdou stromy!


Se některými stromy se to má v Hong Kongu tak, že plní praktickou funkci. Mocný kmeny a kořenová síť se vysazuje jako prevence sesuvu půdy, což je vzhledem ke kopcovitýmu terénu jedině fajn. Aby člověk ale náhodou při průchodu ulicí nechyt facáka od nějaký čouhající větve, tak tyhle mocný stromy landscape architekti zazdívaj.


Na druhou stranu, když odpadne kus strmu i s pořádně těžkým kusem betonu, tak se facka jeví jako pohlazení.


Protože místní lidi už jsou k přítomnosti stromů celkem apatičtí, vzbuzuje Honza svým... ehm, postojem, zvláštní pozornost. Pomatený zaříkávač stromů fotí.


A protože přírodu vždycky vyvažuju kulturou, vyšlápneme kopec a hledáme místní chrám. Ten ale zmizel. Zespoda, zeshora, nikde nic. Když už to vzdám, náhle se zjeví brána s digitálním panelem. Hele! První digitální chrám!


Jmenuje se Che Fat She, a není to ten, co jsem hledala. Zároveň se vsadím se, že jsem historicky úplně první, kdo o něm píše na blogu. Tenhle chrám totiž není na mapě a v jeho atypických útrobách nacházím pár krys, vnitřní okno, a milýho správce. "Turists"? Jak to poznal?


Děda mi zakáže fotit, ale já jsem už poměrně otrlý chrámový matador, takže vím, že to je pro-forma. Blejsknu si proto buddhu a pak zpozoruju dědu se smutným pohledem, jak na mě kouká zpoza okenní tabulky. Au. Mažu fotky a omluvně na něj mrkám. "Yes, turists". Děda chápe, děda takovejch jako jsem já viděl už mraky.


S dědou se přátelsky loučíme (ikdyž na hi-five to úplně není) a vyrážíme dál. Na řadě je zase příroda. Sai Wan Swimming Shed, kde je údajně pěkný molo a koupací kůlnička.


Cestou k molu se tvoří fronta mladých lidí, kteří chtějí selfie. Já chci zase projít, takže mám chuť tam vlítnou a poházet je všechny do vody (a pak se vyfotit, když už tam budu).


Posouváme se za kůlničku, kde je příjemnej plácek k sezení. Usadíme se na betonovým kvádru, lemtáme pivečko a hrajeme Honzovu oblíbenou hru Kristýno, ukaž mi, kde je..., kterou zpravidla prohrávám. Úplně poslední zastávka je pak na Smithfield Food Market, kde objevím něco, co připomíná malý delfíňátka na špachtli. A to je vše.





GALLERY


5 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 489

DAY 454

DAY 453

FOLLOW