DAY 047


Dost bylo města a dost bylo chrámů. Ále, kdeže... rozhodně nebylo dost těch chrámů, kde je 10 000 sošek buddhů, přičemž každá jedna je jedinečná. A navíc to vlastně ani není chrám, ale klášter, takže 0:2 pro přírodu.


Protože se domnívám, že v téhle oblasti bude jenom jedno místo podobný povahy, nějak zvlášť se nezatěžuju hledáním detailní cesty. Od autobusu prostě přes most a pak na kopec. Na Honzovu otázku, jestli je to ono, říkám jasně.


Je sice trochu podezřelý, že při výstupu nepotkáváme ani jednoho budhu, ale co já vím, jaký tu mají zvyky. Třeba žádný sošky pod 500m nadmořský výšky. Honza navíc začíná prudit, že by jel po eskalátorech, což mi přijde jako bizar a vysvětluju, že kdyby bozi nechtěli, aby k nim lidi museli stoupat, tak by to nedělali na kopci. No jo, rádio.


Když vyšlápneme do pomyslnýho prvního patra, narazíme na množství pamětních hal, známých jako ancestrall halls. Podezření se stupňuje, když tytéž haly nacházíme i na úrovni druhý a třetí kaskády. Je nám jasný, že tohle k buddhovi už asi nepovede, že je to hřbitov.


Snažím se Honzu rozveselit myšlenkou, že východní náboženství vlastně pochovává do výšky (směrem nahoru k nebi), kdežto křesťanská tradice do hloubky (směrem dolů do země). Zdá se, že to na něj nezabírá.


Když si zpětně hledám, co to bylo za místo, jsem ráda, že naše zmatení nebylo ojedinělý. Internet se hemží varovnými nadpisy typu "THIS IS NOT THE 10 000 BUDDHAS TEMPLE", "JUST CEMETARY, NOT THE TEMPLE" nebo "WHAT IS THIS?"


Provokativní je, že odsud z vrcholku vidíme buddhy, který jsou skoro jen na jeden velkej úkrok stranou.


Konečně nás vítá cedule Ten Thousand Buddhas Monastery, doprovázená varováním, že v areálu se nacházejí falešní mniši, žebrající o almužnu. Informace, že po cestě ve skutečnosti není 10, ale jen 1 tisíc sošek, mě ale zdrtí víc.


Na druhou stranu, tisíc?


Ačkoli je cesta jedno velký pozlátko (sochy jsou pozlacený, dutý, udělaný z nekovovýho materiálu, občas děravý), nuda to není. Co buddha, to totiž jiná póza, róba, výraz, pozice i doplňky. Potkáváme buddhu s rukama v očích, s dětskýma rukama v puse, buddhu neklidnýho a buddhu zvanýho dlouhá hnáta, který nás navede na finální úsek.


Nahoře se konečně dočkávám sumy 10.000. Keramický sošky buddhů jsou vystavený podél zdi chrámu, který se sice nesmí fotit, ale vzniká tu tolik "ups fotek", že se už skoro nikdo nestresuje.


Před hlavním oltářem je ve skleněné krychličce zakladatel chrámu, který se po smrti nechal nabalzamovat, pozlatit, ošatit a vložit do skleněný rakvičky. Dočetla jsem se, že to byl filosof, co si na znamení víry uřízl dva prsty a trochu se zapálil. Dalo by se teda říct, že to byl zapálený buddhista.


Na náměstí před chrámem stojí socha Kwun Yam neboli také Guanyin, která je jednou z nejoblíbenějších bohyň. Je to bohyně soucitu. Buddhisti věří, že až člověk zemře, usadí je Kwun Yam do srdce lotosovýho květu a pak je pošle na západní Pure Island. Goodle Maps o tomto místě bohužel zarytě mlčí.


Kwun je navíc Bodhisttva, což znamená, že ve svý mysli dosáhla Bodhocitta. A to znamená, že na cestě osvícení dosáhla probuzený mysli, a to znamená, že má přející mysl. A to znamená, že pokud buddhismus přirovnává život na zemi k životu v hořícím domě, pak Bodhisttva, na cestě k Bodhocitta, je na nejlepší cestě k Budhahoodu (ne Hollywoodu, proboha).


Což znamená, že si nic nepamatuju a asi hořím.


A pak dům samotný Kwun Yam, který je divoce vymalovaný a musím uznat, že v něm teda skutečně nehoří. Zděšená modernizací si Honzovi postesknu, že jsem ještě neviděla, aby byly v takovýmhle chrámě elektronický svíčky. Odvětí mi, že ještě v životě neviděl chrám s bagrem.




GALLERY


4 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 489

DAY 454

DAY 453

FOLLOW