DAY 019

Aktualizace: 4. lis 2020


Vyrážíme do oblasti Schichahai, v češtině volně přeloženo jako "Také s čajem Zastávka". Naše kroky směřují podél severní části Beihai Parku, kde se žádná zeleň už sice nerozprostírá, zato se tady ale Severní moře (cože?) z jižní části parku přelévá v Houhai Lake. Jezero je touhle dobou už částečně zamrzlý (koupání jen pro otužilé) a oblast celkově balancuje mezi tradiční a turistickou zástavbou.


Zasekneme se na Yindingqiao bridge, kde Honza rozkládá kameru. Je mi jasný, že minimálně na půl hodiny je vystaráno, tak se opřu o most a zaposlouchám se do španělský kytary. Odnikud ke mně přistoupí Číňan a plynulou angličtinou mě osloví otázkou. "Hey guys, what are you doing here?". Zmatená tím, co vlastně odpovědět, přehrávám na něj. "Well, what are you doing here?" Trochu znejistí, protože dohromady asi nevypadáme jako ten nejvíc profesionální natáčecí štáb (si ještě utírám slzy, jak mě dojímá ta španělská kytara), a má vyhýbavost navíc značí, že tu nejspíš rozkrýváme místní kartelový zločince. Nedá se. "Are you guys from televison?" Ježišmarja, červenej alarm, červenej alarm, nebezpečí. Nahodím hodně šibalskej výraz a říkám "Maybe". Teď nevíš, co? Vtom ke mně z druhý strany přistoupí mladík z hloučku kytaristů a pro změnu se ptá "Hey, are you guys doing some TV shots"? Tak nebudeme se přece točit v kruhu, tudíž narovinu přiznávám, že si nejsem jistá, jestli o tom můžu mluvit a výmluvně na něj mrknu."China, you know.." Je mu to jasný, je to Ital.


Necítím prsty u nohou, musíme se pohnout z místa. Míjíme pekařství, které je dokořán otevřený do ulice, mladíci tam hnětou těsto a hihňají se nad tím, jak jsme z nich paf. Voní to tu čerstvými sezamovými houskami, které učni házejí do ošatek a přenášejí o pár metrů dál k výdejnímu místu.


Jeví se mi to jako ta správná místní vývařovna, kde si za směšný 2 junany můžeš koupit královský dim-sum a kam si lidi z okolí chodí pro čerstvý pečivo. Mladí kluci jsou správně zaprášení moukou, po očku na mě koukají, usmívají se a strkaj. Možná vůbec poprvé vidím něco jako čínský genius loci.


Pochopitelná nás po tomhle přechází chuť na umělé turistické atrakci, takže se jen o kousek dál zastavujeme u Drum Tower, resp. u Bell Tower (Drum Tower je přesně naproti), kde mají největší a nejtěžší zvon v Pekingu.


A informační tabuli s hlídkou, samozřejmě.


Honza mě uhání, abychom před západem slunce ještě stihli výhled z Jingshan parku. Jinghsan je nejvyšší místo v Pekingu, vystupující do závratný výšky 45m (člověk se skoro dotýká nebe) a který je celý umělý. Zeshora je parádní výhled na Zakázaný město, takže zatímco Honza pracuje, já zírám na rozprostírající se město císařů.


Ukrutný sestup z vrcholu si zpestříme zastávkou u skupinky karbanic, které v lese rozehrávají několikerou partičku karet.


A úplně nakonec se zastavíme u hloučku sportovkyň, co zkouší gymnastickou sestavu se stuhami, nepochybně ryze olympijské úrovně. Bizarní je, že ačkoli holky kmitají o sto šest, místní neupínají zrak na vyladěnost jejich gymnastických prvků, ani synchronizaci stuho-malby s hudbou, ale urputně fotí Honzu, jak nadšeně dámy natáčí.


Tak hlavně, že oni mají radost, že my máme radost a my máme radost, že oni mají radost.



GALLERY



5 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 616

DAY 464

DAY 461

FOLLOW