DAY 018

Aktualizace: 4. lis 2020


Bude bezpečnější, pokud do Lama Temple pojedu raději metrem. Když vystoupím, vím, že musím mít řeku v zádech a chrám před sebou. Před obrovskou tabulí s mapkou (akorát v čínštině) a mega nápisem názvu stanice Yonghegong Lama Temple se ptám muže v obleku, kterým směrem je Lama Temple. "Lama Temple?", opakuje po mě. Všechnu sílu dám do správné artikulace a opakuju "LAMA TEMPL". Ach jo, tady zase nepořídím. To je jako vystoupit na Staroměstským náměstí a neumět říct, kde je Staroměstský náměstí. Nebo na zastávce Strašnický a neuměli říct, jakým směrem je Vinice... neuvěřitelný, fakt. Nutno ale poznamenat, že prázdný výraz v jeho tváři mě měl varovat, že to nadšenec do chrámový kultury asi nebude.


Lama Temple je chrám Míru a harmonie a má tibetsko-buddhistický původ. Vznikl za dynastie Qing (poslední imperiální dynastie v Číně, po níž přisla už jen dobře známá Čínská Republika), a zkrachovala roku 1912. Chrám byl útočištěm pro eunuchy, pak se stal rezidencí pro prince Yonga a nakonec klášterem pro mnichy tibetského buddhismu.


A tady mě napadlo, že Dalai Lama je taky LAMA! Ha! Takže Lama není jméno, ale označení náležitosti k tibetskýmu buddhismu, tedy lamaismu. Ha!


Vstupuju do tzv. Hall of Heavenly Kings, ve který se nachází socha vysmátého Buddhy Maitreya (btw, Maitreya je veganská restaurace u Týnskýho chrámu, kde mají výbornej hráškovej krém). Tibetský mnich uvnitř mi nedovoluje fotit, tak symbolicky překračuju práh síně a fotím to zvenku otevřenými dveřmi.


Po levé a pravé straně jsou po dvou sochách nebeští králové, resp. 1) ten, co všechno slyší, 2) ten, co způsobuje růst, 3) ten, co hájí říši, 4) ten, co všechno vidí. Já zvládla vyblejsknout jen toho, co všechno vidí, takže pokud má skutečně moc, měl by mě svým zrakem konvertovat na Buddhismus. Teda lamaismus, abych byla přesná.


Dál vstupuju do Hall of Harmony and Peace, kde jsou další sochy Buddhy, tentokrát jako představitelů tří věků - uprostřed Buddha Přítomnosti (to je veleznámý Gautama), zleva Buddha Minulosti a zprava Buddha Budoucnostii (to je ta Maitreya). Já se v budoucnosti taky vidím v Maitreya.


Protože jsem trochu vyčouzená, rozhodnu se na chvíli zůstat na čerstvém vzduchu. Haha, čerstvý vzduch v Pekingu.


Nakonec obejdu veškerý postranní síně s tématikou tantrismu, astrologie, apod, ale co skutečně stojí za vidění, je Pavilon of Ten Thousands Happiness. Když vejdu, bezděčně zhodnotím prostor slovy ty krávo. Že na mě místnost mocně zapůsobila, navíc dokazuje fakt, že jen co začnu v síni smrkat svým klasickým způsobem o hlasitosti drtičky kamenů, musím sama uznat, že se to nehodí a že se moje smrkání dá označit za odporné.


Na závěr samozřejmě trapásek. Do dne, kdy píšu tento příspěvek, žiju v krásné a naivní představě, že mnou navštívený pavilon The Hall of the Wheel of the Law je ve skutečnosti ONEN The Pavilon of the Thousand Happinness a že veliká socha uprostřed je Maitreya Buddha, tj. socha, která se tři roky převážela z Tibetu, je v Guinessově knize rekordů a nepochybně největším skvostem v Lama Temple. Tak jistě, ale tu jsem minula.




GALLERY


3 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

DAY 616

DAY 464

DAY 461