NI HAO, VÍTEJ A DÍK ZA ZASTAVENÍ ! JSI                               NÁVŠTĚVNÍK.

Když mi Honza prvně řekl, že je možnost odjet do Hong Kongu, tak sem kejvla. Před odletem sem jenom zašla koupit průvodce a pro jistotu si vygooglila, kde že ten Hong Kong vůbec je. Jo, v Asii, sem si to myslela dobře...

První rok se toho pochopitelně dost změnilo. Nenaučila jsem se sice vařit čínský jídlo a čínštinu ovládám s přibližně 60 znaky, se kterýma bych nesložila ani větu "Ema má maso", ale... prošla sem si řadou nenapravitelnejch kulturních šoků a byla v pohodě, jak nikdy předtím.

Tenhle druhej rok byl ještě o něco víc narvanej cestováním, malováním, návštěvama a událostma stolení ... do zásoby sem přidala přibližně dalších pět novejch znaků, ale co naplat, nejde mít všechno, žejo.

Co propadlo v mezerách mezi cestováním..

2018

Byl zase rok nabitej podzimními výpady po čínských miráklech...

a Vánocemi ve Vietnamu,

z nichž vzešla celoživotní závislost na motorce.

Samotnej rok 2018 začal v rodinným kruhu,

ale se slzičkou to bylo jen "na novej"...

zatímco "po celej" nám z něj zůstala naše milá Christie!

A protože rodinnej by měl bejt rozhodně "po celej", nadešla silně extatická chvíle zásnub...

... a plánování, který sem naopak nijak nepřeháněla.

Z Honzi sem udělala projektanta v manufaktuře..

vymazlila pozvánky...

a nechala Kima, ať nám to celý odmává.

Do toho sem v nový extázi přivítala další návštěvu,

aby s náma tančila v bytě.

Honza se zatím snažil předstírat, že balkon nemá 2x2m...

... a oplakali jsme druhou generaci Pepi, který nás po ráně časopisem nečekaně opustil.

O samotě sme pak zase pili to pivo a lezli na kopce,

protože ke zrození tenisový legendy nedošlo

... a vedro, pocení a mírné úpaly jsem se rozhodli přijmout bez boje.

Koupání v moři nepřibilo...

ale nad patnáctiminutovými vzdechy ze západů slunce se nic nezměnilo.

Ze skoro tří se stalo šest velkejch obrazů,

na účet sem připsala velkej objev roku...

a svou první sci-fi knihou se rozpoutala smršť žánrovýho zájmu.

Naučila sem se vařit čínskej vývar

a Honzovi chcípla zahrada.

Chyběli jsme u dalších důležitých příchodů a odchodů..

a po cestě do Thajska jsme jeli na léto domů,

kde nás přivítali čistě podle zásluh.

Nad grilem sem si začala zvykat na slovo tchýně,

a na neklidnou středeční rozlučku se uvalilo informační embargo.

Přišel první novomanželskej selfiš...

... a už tu zase byly ty kopce!

Z posledního výletu do Japonska sem si přivezla něco kolem 1100 fotek...

...těsně před koncem dvouletky se stihla třetí návštěva...

... a k dnešku to vyšlo na neuvěřitelnejch 100 článků!

2017

Byl samozřejmě plnej zabydlování, píglování a lamentace, že sem si nepřevezla svoji knihovnu.

Plnej bezprostředních a nekonečnejch momentů údivu nad jinakostí.

Plnej nadšení z volnosti,

ze začátku a dokončení

prvního, druhýho...

a skoro třetího obrazu.

Plnej "poprvý", jako třeba prvního Štědrýho večera bez rodiny...

... a taky prvního Silvestra, co sem nebrečela a co sme se s Honzou nemuseli přít, jak a s kým ho budeme trávit.

Taky prvního radostnýho návratu domů

.. a mýho posledního rozloučení s dědou.

Plnej pro mě nadměrnýho a pro Honzu nepřebernýho počtu vzletů a přistání.

Plnej nekonečnejch cest autobusem 962B.

Plnej prohranejch hádek, že na kole nikam nejedu.

Plnej návštěv nudnejch, malejch, důležitejch i prostejch chrámů.

Plnej pohody během našich výletů...

... a únavy z pozdních návratů.

Plnej psaní, psaní, psaní, úprav fotek, psaní...

... a taky jednoho důležitýho dopsání, co mi málem vzalo celý mládí.

Plnej důležitejch událostí, u kterých se dalo být jen na dálku..

... včetně dne Honzových třicátin, který jsme doteď neoslavili.

Plnej zdánlivě prostejch dní a plnej výletů do ulic.

Plnej plánování,

nekonečnejch cest za poznáním...

... nikdy nekončícího ztrácení.

Plnej možností, z nichž pořád hodně zůstalo nevyužitejch.

Plnej nočního sezení s pivem na balkoně a šmírování souseda v trenkách...

... a hlavně řečí o balkonový zahrádce.

Plnej neúspěšný snahy zhubnout.

Plnej dlouhejch rozhovorů s našima a odporu ke švábovi Pepovi, co ho teď doma nemůžeme najít, ale víme, že tam je.

Plnej násobení třema,

ale hlavně byl plnej, opravdu plnej těžký pohody.

Honza se zatím snažil předstírat, že balkon nemá 2x2m...