NI HAO, VÍTEJ A DÍK ZA ZASTAVENÍ ! JSI                               NÁVŠTĚVNÍK.

Když mi Honza prvně řekl, že je možnost odjet do Hong Kongu, tak sem kejvla. Před odletem sem jenom zašla koupit průvodce a pro jistotu si vygooglila, kde že ten Hong Kong vůbec je. Jo, v Asii, sem si to myslela dobře...

První rok se toho pochopitelně dost změnilo. Nenaučila jsem se sice vařit čínský jídlo a čínštinu ovládám s přibližně 60 znaky, se kterýma bych nesložila ani větu "Ema má maso", ale... prošla sem si řadou nenapravitelnejch kulturních šoků a byla v pohodě, jak nikdy předtím.

Tenhle druhej rok byl ještě o něco víc narvanej cestováním, malováním, návštěvama a událostma stolení ... do zásoby sem přidala přibližně dalších pět novejch znaků, ale co naplat, nejde mít všechno, žejo.

Co propadlo v mezerách mezi cestováním..

2018

Byl zase rok nabitej podzimními výpady po čínských miráklech...

a Vánocemi ve Vietnamu,

z nichž vzešla celoživotní závislost na motorce.

Samotnej rok 2018 začal v rodinným kruhu,

ale se slzičkou to bylo jen "na novej"...

zatímco "po celej" nám z něj zůstala naše milá Christie!

A protože rodinnej by měl bejt rozhodně "po celej", nadešla silně extatická chvíle zásnub...

... a plánování, který sem naopak nijak nepřeháněla.

Z Honzi sem udělala projektanta v manufaktuře..

vymazlila pozvánky...

a nechala Kima, ať nám to celý odmává.

Do toho sem v nový extázi přivítala další návštěvu,

aby s náma tančila v bytě.

Honza se zatím snažil předstírat, že balkon nemá 2x2m...

... a oplakali jsme druhou generaci Pepi, který nás po ráně časopisem nečekaně opustil.

O samotě sme pak zase pili to pivo a lezli na kopce,

protože ke zrození tenisový legendy nedošlo

... a vedro, pocení a mírné úpaly jsem se rozhodli přijmout bez boje.

Koupání v moři nepřibilo...

ale nad patnáctiminutovými vzdechy ze západů slunce se nic nezměnilo.

Ze skoro tří se stalo šest velkejch obrazů,

na účet sem připsala velkej objev roku...

a svou první sci-fi knihou se rozpoutala smršť žánrovýho zájmu.

Naučila sem se vařit čínskej vývar

a Honzovi chcípla zahrada.

Chyběli jsme u dalších důležitých příchodů a odchodů..

a po cestě do Thajska jsme jeli na léto domů,

kde nás přivítali čistě podle zásluh.

Nad grilem sem si začala zvykat na slovo tchýně,

a na neklidnou středeční rozlučku se uvalilo informační embargo.

Přišel první novomanželskej selfiš...

... a už tu zase byly ty kopce!

Z posledního výletu do Japonska sem si přivezla něco kolem 1100 fotek...

...těsně před koncem dvouletky se stihla třetí návštěva...

... a k dnešku to vyšlo na neuvěřitelnejch 100 článků!

2017

Byl samozřejmě plnej zabydlování, píglování a lamentace, že sem si nepřevezla svoji knihovnu.

Plnej bezprostředních a nekonečnejch momentů údivu nad jinakostí.

Plnej nadšení z volnosti,

ze začátku a dokončení

prvního, druhýho...

a skoro třetího obrazu.

Plnej "poprvý", jako třeba prvního Štědrýho večera bez rodiny...

... a taky prvního Silvestra, co sem nebrečela a co sme se s Honzou nemuseli přít, jak a s kým ho budeme trávit.

Taky prvního radostnýho návratu domů

.. a mýho posledního rozloučení s dědou.

Plnej pro mě nadměrnýho a pro Honzu nepřebernýho počtu vzletů a přistání.

Plnej nekonečnejch cest autobusem 962B.

Plnej prohranejch hádek, že na kole nikam nejedu.

Plnej návštěv nudnejch, malejch, důležitejch i prostejch chrámů.

Plnej pohody během našich výletů...

... a únavy z pozdních návratů.

Plnej psaní, psaní, psaní, úprav fotek, psaní...

... a taky jednoho důležitýho dopsání, co mi málem vzalo celý mládí.

Plnej důležitejch událostí, u kterých se dalo být jen na dálku..

... včetně dne Honzových třicátin, který jsme doteď neoslavili.

Plnej zdánlivě prostejch dní a plnej výletů do ulic.

Plnej plánování,

nekonečnejch cest za poznáním...

... nikdy nekončícího ztrácení.

Plnej možností, z nichž pořád hodně zůstalo nevyužitejch.

Plnej nočního sezení s pivem na balkoně a šmírování souseda v trenkách...

... a hlavně řečí o balkonový zahrádce.

Plnej neúspěšný snahy zhubnout.

Plnej dlouhejch rozhovorů s našima a odporu ke švábovi Pepovi, co ho teď doma nemůžeme najít, ale víme, že tam je.

Plnej násobení třema,

ale hlavně byl plnej, opravdu plnej těžký pohody.

Do toho sem v nový extázi přivítala další návštěvu,