JIHNEM

December 23, 2019

CHYTRÝ SANDÁLE

December 21, 2019

Z-DUŠE-NÉ

December 20, 2019

ZPÁTEČKA

August 5, 2019

1/13
Please reload

I

nu, Asie se stala mým druhým domovem a tak o tom píšu. Je to ale hodně neošmirglovaný povídání,psaný tak, jak jsem si to prostě zažila a jak a co mi to přišlo nebo nepřišlo zajímavý. Vychvaluju a cupuju, co mi během toho přijde pod ruku. Do toho se nestydím vkládat amatérský fotky i videa a do každýho příspěvku vleju několik dobrejch i (polo) trapnejch vtípků a glos. Starší články jsou nejspíš upjatější a faktografičtější, ty novější jsou zase spíš uvolněnější. Některý příběhy jsou možná ve stylu "my little diary", jiný zas víc readers friendly, protože téma je všeobecnější. Tak to prostě je - no, ber nebo nech bejt :)

  • YouTube Social  Icon

WANT TO SELECT?

Please reload

Please reload

December 23, 2019

23.12

Konečně místo s vláhou od Mekongu. Navíc jen pár desítek kilometrů jižně, při moři a s plejádou vil. Dřív, když se tady tomu ještě říkalo Kočinčína, těžilo pobřežní město Vúng Táu z tanečního průmyslu. Netuším, jestli je tím myšlenej tradiční lví tanec s vějířkem před obličejem nebo vějířkem z roztaženejch nohou, ale jistý zůstává, že uvolněnou atmosféru mělo město i během války. To se pak totiž stalo oblíbenou destinací pro tzv. R&R opušťáky, tedy rekreaci a odpočinek vojáků. A tenhle relaxační potenciál zůstal městu dodnes, bez ohledu na to, že už netěží z tance, ale ropy a zemního plyn...

December 21, 2019

22.12

Význam oblasti Cu Chi leží pěkně pod povrchem. Na vzdálenost puťáku mezi Prahou a Prčicema tu totiž jednotky Viet Congu vyhloubily pozoruhodnou síť podzemních tunelů. A že se do toho uměli fakt obout, to nedokazuje jen jejich rozsah, nýbž i průvodce s prstem na vlastních sandálech. "Nemáš předek, nemáš zadek", hlásí vnuk jednoho z bojovníků za vlast a stopami v blátě dokazuje, že vietnamský sandál nezná dopředu ani dozadu. Nejde ho tudíž se stoprocentní jistotou pronásledovat, dodává pro nás pomalejší. Že na to šli Vietnamci mazaně, demonstruje i dál. Uprostřed pralesa se sandálový muž se...

December 20, 2019

Není nad to vykročit levou novou. Ideálně pak ve dvě hodiny ráno, trochu nacamraný vodkou a do města jako je Saigon. To pak totiž bystrost povolí jak guma na gatích a jeden se nechá odvést k neosvětelenýmu parkovišti. Najednou sedí v cizím autě, snaží se v hromadě peněz najít drobný pro otevření brány a nemyslet na možnost přepadení. Místní taxikář je ale naštěstí klasik - z ruličky peněz nám "pomůže" vytáhnout i tisícovku a potom nás požádá, ať si jeden z nás přestoupí do jiného vozu. Ehm. Oba sedíme v docela jiným taxi a ... nebo vlastně ne!

Na půli cesty se otáčíme a takhle nad ránem si poři...

August 5, 2019

Honzovy narozeniny be like...

Posilněni kentuckým kuřetem upalujeme k nejsevernější špičce Bornea. Cestou ubývá lidí, přibývá palem a my škrtíme stroj, abychom stihli večerní oráchnutí v moři. Ještě před setměním tak vjíždíme do opuštěných končin oblasti Kudat a parkujeme na malém plácku se dvěma plechovými kontejnery. Jsme doma. Vítají nás divocí psi, pár hihňajících se slečen a zarezervovaná budka čelící moři. Před ní se však výstražně větrá cizí prádlo a děvčata nám oznamují, že lížem distanc bez čtyř tisíc - přepravní jednotku totiž poskytly jiným lidem.

Plánuju vendetu na booking.com, když...

August 4, 2019

Pokud pominu zálibu bornejských Malajců v zeleninových a ovocných pomnících, je cesta směrem a kolem města Kundasang jen o hoře. Čtyřtisícový matroně Mt. Kota Kinabalu, jejíž vrchol povětšinou halí vrstva pěny jak na cappucinu. A přesně v tomhle defaultním nastavení, tj. s diskem kolem vrcholu, ji zastihneme při naší první zastávce. Brzdíme u vyprahlýho svahu s ohořelými listy banánovníku a pozorujeme místo, kde podle Malajců existuje (Ki)  duše mrtvých (nabalu). Odtud pak pokračujeme dál k městu Nabalu s prvním, ananasovým pomníkem. A jsme jen pár kilometrů před konečným cílem, když se do hor...

August 1, 2019

S blížícím se výletem na Borneo se u mě rozvinula ojedinělá cestovatelská skepse. Najednou mi totiž došlo, že já vlastně vůbec nemiluju pralesy, špínu a drahý alkohol, ale že toužím po kulturních památkách, bublinkách a hovězím. Teda po tom, čeho se v tomhle částečně muslimském kraji příliš nedostává. Navíc, hlavní trhák bornejského severu, tj výšlap na nejvyšší horu Mt Kota Kinabalu, je pěkně předraženej špás. Protože nepatříme mezi ty lidi, co bankovkama tapetujou sklepy, vítám kromě skepse i oblíbenou neurózu FOMO.  Ta mi hrozí nejhorším scénářem. Totiž, že si na vlastní dovolený nejen nepo...

July 1, 2019

Kyoto je dáma, na kterou se zamaštěnými osackými prsty nehrabe. Je důstojná, decentní a její půvab oslnil i americkýho sekretáře války, který ji během bombardování uchránil před zničením. Město tak po druhý světový zůstalo sice trochu pocuchaný, ale zato nerozpáraný. A vážený asi tak, jak si lidé váží míst s tisíciletou tradicí a mnoha tisíci chrámy. Teda, o něco málo víc, než tomu bude u města na pamlsky...

Když rychlovlak z Osaky spolyká všechny kilometry a vyklopí nás na kyotském perónu, vydáváme se rovnou k jedný z hlavních duchovních popstar. Fushimi Inari, "chrám" s koridorem z oranžových...

Please reload