Z-DUŠE-NÉ

December 20, 2019

ZPÁTEČKA

August 5, 2019

JUST KUNDASANG

August 4, 2019

RE-BORN-EO

August 1, 2019

1/13
Please reload

I

nu, Asie se stala mým druhým domovem a tak o tom píšu. Je to ale hodně neošmirglovaný povídání,psaný tak, jak jsem si to prostě zažila a jak a co mi to přišlo nebo nepřišlo zajímavý. Vychvaluju a cupuju, co mi během toho přijde pod ruku. Do toho se nestydím vkládat amatérský fotky i videa a do každýho příspěvku vleju několik dobrejch i (polo) trapnejch vtípků a glos. Starší články jsou nejspíš upjatější a faktografičtější, ty novější jsou zase spíš uvolněnější. Některý příběhy jsou možná ve stylu "my little diary", jiný zas víc readers friendly, protože téma je všeobecnější. Tak to prostě je - no, ber nebo nech bejt :)

  • YouTube Social  Icon

WANT TO SELECT?

Please reload

Please reload

December 20, 2019

Není nad to vykročit levou novou. Ideálně pak ve dvě hodiny ráno, trochu nacamraný vodkou a do města jako je Saigon. To pak totiž bystrost povolí jak guma na gatích a jeden se nechá odvést k neosvětelenýmu parkovišti. Najednou sedí v cizím autě, snaží se v hromadě peněz najít drobný pro otevření brány a nemyslet na možnost přepadení. Místní taxikář je ale naštěstí klasik - z ruličky peněz nám "pomůže" vytáhnout i tisícovku a potom nás požádá, ať si jeden z nás přestoupí do jiného vozu. Ehm. Oba sedíme v docela jiným taxi a ... nebo vlastně ne!

Na půli cesty se otáčíme a takhle nad ránem si poři...

August 5, 2019

Honzovy narozeniny be like...

Posilněni kentuckým kuřetem upalujeme k nejsevernější špičce Bornea. Cestou ubývá lidí, přibývá palem a my škrtíme stroj, abychom stihli večerní oráchnutí v moři. Ještě před setměním tak vjíždíme do opuštěných končin oblasti Kudat a parkujeme na malém plácku se dvěma plechovými kontejnery. Jsme doma. Vítají nás divocí psi, pár hihňajících se slečen a zarezervovaná budka čelící moři. Před ní se však výstražně větrá cizí prádlo a děvčata nám oznamují, že lížem distanc bez čtyř tisíc - přepravní jednotku totiž poskytly jiným lidem.

Plánuju vendetu na booking.com, když...

August 4, 2019

Pokud pominu zálibu bornejských Malajců v zeleninových a ovocných pomnících, je cesta směrem a kolem města Kundasang jen o hoře. Čtyřtisícový matroně Mt. Kota Kinabalu, jejíž vrchol povětšinou halí vrstva pěny jak na cappucinu. A přesně v tomhle defaultním nastavení, tj. s diskem kolem vrcholu, ji zastihneme při naší první zastávce. Brzdíme u vyprahlýho svahu s ohořelými listy banánovníku a pozorujeme místo, kde podle Malajců existuje (Ki)  duše mrtvých (nabalu). Odtud pak pokračujeme dál k městu Nabalu s prvním, ananasovým pomníkem. A jsme jen pár kilometrů před konečným cílem, když se do hor...

August 1, 2019

S blížícím se výletem na Borneo se u mě rozvinula ojedinělá cestovatelská skepse. Najednou mi totiž došlo, že já vlastně vůbec nemiluju pralesy, špínu a drahý alkohol, ale že toužím po kulturních památkách, bublinkách a hovězím. Teda po tom, čeho se v tomhle částečně muslimském kraji příliš nedostává. Navíc, hlavní trhák bornejského severu, tj výšlap na nejvyšší horu Mt Kota Kinabalu, je pěkně předraženej špás. Protože nepatříme mezi ty lidi, co bankovkama tapetujou sklepy, vítám kromě skepse i oblíbenou neurózu FOMO.  Ta mi hrozí nejhorším scénářem. Totiž, že si na vlastní dovolený nejen nepo...

July 1, 2019

Kyoto je dáma, na kterou se zamaštěnými osackými prsty nehrabe. Je důstojná, decentní a její půvab oslnil i americkýho sekretáře války, který ji během bombardování uchránil před zničením. Město tak po druhý světový zůstalo sice trochu pocuchaný, ale zato nerozpáraný. A vážený asi tak, jak si lidé váží míst s tisíciletou tradicí a mnoha tisíci chrámy. Teda, o něco málo víc, než tomu bude u města na pamlsky...

Když rychlovlak z Osaky spolyká všechny kilometry a vyklopí nás na kyotském perónu, vydáváme se rovnou k jedný z hlavních duchovních popstar. Fushimi Inari, "chrám" s koridorem z oranžových...

June 27, 2019

Lepím čelíčko na okno vlakový soupravy směr Osaka a opakuju si heslo kuiadore, neboli "Žer, dokud nepadneš". Klíčový motto osackých rodáků je mi dost sympatický - v hotelu tedy šmahem odhodím zavazadlo i se smyslem pro střídmost, a než se naplno dovřou dveře, už lomím první škopek Asahi a dojídám yakitori, špíz vysmaženýho kuřete. Je to pak právě tahle první izakaya Manmaru, která cenu za výjimečnost sice nevyhraje, ale do který pravidelně chodíme s rozjařenými Osačany na dvě-tři točený. Osačany, kteří se mimo jiný nebojí prolívat střikem z whisky Suntory,  stojící v sedmilitrových! plastových...

May 27, 2019

Kde vám během čurací pauzy postaví z nefunkčního mixéru novýho Transformera? V Shenzhenu! A kde vás imigrační eskorta vypakuje z přechodu v Lok Ma Chau, protože upsík, vízum se vydává pouze na přechodu v Lo Wu? Číňan mě vede uzavřenými chodbami do osamělé místnosti výslechového charakteru. "Co tu děláš?", táže se mě oficiálně neuznatelnou úrovní angličtiny. "Snažím se přejít hranice, problém?", ptám se zase já a podsouvám mu kouzelný pas Evropské unie s tím, že je v oboru nejspíš nový. Muž si ho beze slova vezme a vysílačkou zavolá kolegu, že teď prej půjdu pěkně s ním. "Jo problém, pudeš zpát...

Please reload